- Podolka
- Prameny Libušina studánka a Jezerka
- Park Fidlovačka
- Park Jiráskovy sady
- Park Jezerka
- Roztylské sady a spořilov
- Přírodní památka Podolský profil
- Přírodní památka Branické skály
- Přírodní památka Školní vrch
- Památné stromy Lípa srdčitá
- Památné stromy Dub letní
- Památné stromy Platan Javorolistý
- Památné stromy Jilm vaz Ulmus laevis
Památné stromy Jilm vaz Ulmus laevis
Jilm vaz je strom dorustající asi 35 metrů výšky, s kmenem tvořícím hojné výmladky. Dnes je tento strom vzácný a lze jej vidět jen zřídka. Patří mezi náročné listnáce, vyžaduje humózní půdu. Proti ostatním druhům jilmu ale může růst i na zasolených pudách. Je také odolnější proti grafióze. Z ostře špičatých kuželovitých pupenů se rozvíjejí krátce rapíkaté výrazně asymetrické listy vejčité až obvejčitě okrouhlé, s čepelí na okraji dvakrát zubatou. Převislé květy vyrustají ve stažených 20 – 40kvetých květenstvích, na poměrně dlouhých a za plodu ješte se prodlužujících květních stopkách. Okvětních lístků, na okraji roztroušeně bělavě brvitých, je zpravidla šest až osm. Kvete od března do dubna. Plody jsou široce vejčité a křídlaté nažky, s hustě brvitým blanitým lemem na okraji.
Jilm vaz se dožívá až 400 let. Plodit začíná již mezi 8. - 12. rokem života. Je původní v lužních lesích a křovinách, zejména
v nivách vetších toků. Vyhovují mu hluboké, živinami bohaté pudy, na nichž dobře snáší i záplavy. Klimaticky je omezen na teplé oblasti. Dříve býval velmi často vysazován ve stromořadích, v parcích i na návsích společně s lípou. Jeho dřevo není tak trvanlivé a tvrdé jako u ostatních druhů jilmu. Jak již bylo uvedeno, ze všech jilmu zatím nejvíce odolává jilmové grafióze, houbové chorobě která u nás prakticky zdecimovala populace jilmu habrolistého (Ulmus minor) i jilmu horského (Ulmus glabra). Jilmy se tak staly v krátké době dřevinou ohroženou vymřením.
Pro včelstva je velmi atraktivním a vydatným zdrojem pylu donášeného v hnědošedých pylových rouskách obvykle na počátku dubna. Roste zejména v lužních a podmáčených lesích. V současné době je jeho výskyt značně omezen jak ztrátou přirozeného stanoviště, tak rozšírením grafiózy jilmu.
