Příroda v Praze 4

O PROJEKTU MÍSTA K NÁVŠTĚVĚ

Zobrazit mapu všech míst

Památné stromy Lípa srdčitá

Lípa srdčitá (Tilia cordata)
foto č. 1 a foto č. 2
Lípa srdčitá je domácí dlouhovčká dřevina, na světlo nenáročná, vyžaduje dostatek vláhy, optimálně se rozvíjí v hlubokých humózních pudách, snáší ale i horší stanovištní podmínky. Kmen má hladkou borku, která později ve stárí puká a praská, korunu tvoří husté větve. Při bázi kmene nebo větví často zmlazuje výmladky. Kořenový systém vytváří mohutný, srdčitého tvaru – s krátkým silným kulovým kořenem a silnými postranními kořeny, kořeny pronikají do hloubky více než 1m – vývraty netrpí. Regenerační schopnost je nadpruměrná, řez a silné tvarování snáší dobře. Optimální doba řezu je v dobe vegetačního klidu.

Název rodu Tilia pochází z řeckého ptilon (= křídlo), podle blanitých křídlatých listenu květenství.

Je původní rovněž v celé Evrope a tvoří rozsáhlé lesy. Roste také na Korsice, Kavkaze a Krymském poloostrově. Pěstuje se až k polárnímu kruhu, od nížin až do hor. V souvislých porostech se často vyskytuje v křovité formě. Dožívá se až 500 let a vždy byla často vysazována. Mužeme se s ní tedy setkat na starých vesnických návsích, u kostelů, krížků a kapliček. S oblibou se vysazuje také v alejích a ochranných lesních pásech.

Má bílé měkké dřevo, které se výbořně hodí k řezbářským pracím, a pevné lýko,

odedávna používané jako technický materiál. Včelaři je velmi oblíbena v době květu, kdy poskytuje velké množství kvalitního svetlého nektaru. Lípa je od pradávna jedním z nejoblíbenejších stromu po celé Evropě a hojně se s ní setkáváme již ve starých bájích, pověrách, poezii a výtvarném umění. U nás se stala dokonce zásluhou Kollárovy Slávy dcery a národního obrození národním stromem.

Sbírá se květenství s listenem pro léčivé účinky. Obsahové látky: flavonové glykosidy (zejména tilirosid), poměrne dost slizu, jehož množství je tím menší, čím jsou květy rozkvětlejší, a malé množství silice, jejíž hlavní složkou je fornesol. Dále jsou to třísloviny, cukry a malé množství saponinu.

Za suchého počasí se sbírá celé květenství i s podpurným listenem, a to v době, kdy je asi polovina květů rozkvětlých. Rychle se suší ve slabých vrstvách ve stínu na vzdušném místě, neboť se snadno zaparuje a tmavne. Nesmí se sušit na slunci a při teplotě vyšší než 35 °C, aby neztratila aroma. Správne usušená droga si uchovává své původní zbarvení, má jemnou aromatickou vůni a nasládle slizovitou chuť. Nesmí obsahovat příměsi jiných druhů lip (krome lípy velkokveté).

V lidovém léčitelství je velice oblíbená při všech nemocech z nachlazení. Mimoto je oblíbená i jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť i vuni.